Už na základních školách se žáci ve fyzice seznamují se soustavou SI, aby věděli, co představuje. Pojďme se podívat na historii jejího vzniku a proč se dnes používají koncové měrky.
Proč vznikla soustava SI
S životem člověka je spojena potřeba něco měřit a vážit. Bylo tomu už ve starověku i středověku. S tím, jak se lidská společnost postupně vyvíjela, zdokonalovala se řemesla, zemědělství i obchod, bylo třeba stanovit si míry délky. A tak se začala používat stopa i loket. Nejprve s tím přišli staří Sumerové, od nichž to převzali Egypťané, Řekové i Římané. Ve středověku se tyto míry pak používaly i v Evropě. Když přišla Velká francouzská revoluce, objevila se nutnost různé jednotky sjednotit, aby se docílilo větší přesnosti v měření. Byla vytvořena vědecká komise, která stanovila soustavu jednotek.
Odtud pak už byl jen malý krůček ke vzniku tzv. Metrické konvence v roce 1875, kterou podepsalo 18 zemí. Za základ jednotky délky byl navržený metr, jehož délka vycházela ze zemského kvadrantu. Od roku 1960 se pak začala používat soustava SI, která platí dodnes.
Co jsou to Johannsonky
Se soustavou SI úzce souvisejí i koncové měrky, které jsou uznávány jako základ délkového měření. Podle jejich tvůrce Carla Edvarda Johannsona se jim také říká Johannsonky. Využívají se ke kontrole a kalibraci měřicích přístrojů a měřidel, jsou důležité pro jakékoliv přesné měření v průmyslu i domácí dílně. Prodávají se jako sady koncových měrek, a to jako 31, 87 nebo 103dílné. Základní měrky lze ovšem pořídit i jednotlivě. V nabídce jsou buď z vystárlé a speciálně legované oceli, nebo keramické. Platí přitom, že každá měrka má své vlastní identifikační číslo. Keramické měrky vykazují větší odolnost vůči mechanickému otěru než ocelové, a to až desetkrát.
Napsat komentář