Dalo by se říci, že klasické dámské kalhotky jsou výdobytkem moderní doby. Staly se tak nepostradatelnou součástí ženského šatníku, že nás ani nemusí napadnout, že v minulosti takovou samozřejmostí nebyly. Co nosily dámy pod šaty dříve?
Naostro
Klasické kalhotky začaly ženy nosit teprve nedávno. Dlouhá staletí neměly pod šaty jednoduše nic. Kalhotky padly společně se starověkým Římem. Ani jich nebylo třeba – uvážíme-li, kolik vrstev sukní na sobě tak jako tak ženy nosily. Dámské šaty byly dlouhé, podložené někdy i vícero spodničkami, a tak si žena mohla dovolit vyrazit naostro.
Předchůdce kalhotek se objevil v 16. století. Na scénu přicházejí korzety s velrybími nebo ocelovými kosticemi a začaly se používat kalhoty s delšími nohavičkami. Vyráběly se ze sametu, hedvábí nebo lnu, ale nosil je jen málokdo. Tyto kratší kalhoty totiž patřily především na těla prostitutek. Ty považovaly za rajcovní, když se v nich odhalovaly před svými zákazníky.
Století páry… a kalhotek
19. století přineslo lidem mnoho revolučních změn. Manufakturu začaly nahrazovat strojové továrny, vznikl parní stroj, zemi začaly protínat první železnice, denní světlo nahradila žárovka. A Češka Marie Tucek žijící v Americe si nechává patentovat prsní podpěru, první záchvěv dnešních podprsenek. Moc se ale nechytla, a tak ji na začátku dvacátého století vystřídal lepší vynález Američanky Mary Phelps Jacob.
Vraťme se ale do 19. století. V té době se do módy dostaly krinolíny, tedy sukně s ocelovou konstrukcí, díky kterým se mohly ubrat spodní vrstvy spodniček. Ženy se pod krinolíny oblékly do pouzdrových šatů nebo nohavic dlouhých po kolena. Rozvoji spodního prádla napomohl v 19. století i pletací stroj, s jehož pomocí mohlo být prádlo jemnější a pohodlnější.
Doba zkracování
Na menší provedení kalhotek si musely ženy počkat až do 20. století. Na jeho počátku vnesla britská návrhářka Lucy Duff-Gordonová do módy spodního prádla poprask. Rapidně totiž zkrátila délku nohaviček a tento výtvor představila ve své kolekci. Kalhotky se stávají foremnější a ženám dávají šanci ukázat nohy. V meziválečném období se začíná všechno zkracovat – tedy i sukně, a to nahrává i zkracování nohaviček dámských kalhotek. V polovině století jsou podprsenky a kalhotky s vysokým pasem běžnou součástí šatníků. Popularitě se těší krajkové kalhotky v odvážných barvách, jako je černá i vínová.
Ve velkém začínají kalhotky šít textilní závody po válce a ženám se dostává nevídaná možnost širokého výběru tvarů i materiálu. Nejvíce se používal satén, hedvábí nebo krajka. Další poprask způsobila tenistka Gussie Moranová, která si troufla ukázat veřejně své spodní prádlo během utkání ve Wimbledonu. Nechala si totiž ušít krátkou sukýnku a dala tak na odiv divákům víc, než jen svoje sportovní výkony.
Postupné odhalování půlek
Druhá polovina 20. století už to díky sexuální revoluci bere ráz na ráz. Objevily se rafinovanější střihy i vzory kalhotek a v podstatě už se nelišily od těch, které známe dnes. In byly zvířecí vzory, černá krajka i sportovní tvary. Kalhotky měly čím dál víc vykrojené nohavičky, až se v 70. letech poprvé objevila minimalistická tanga, která se stala trendem v 90. letech.
Dnes mají ženy na výběr stovky různých kombinací barev, střihů a materiálů. Pod oblečení si můžou vzít brazilky, francouzské kalhotky, tanga i kalhotky s nohavičkami. Klasické dámské kalhotky ale pořád zůstávají základ každého prádelníku. Jsou totiž univerzální a pohodlné. Žena s jejich výběrem nikdy neudělá chybu, protože sluší zkrátka všem typům postav. Díky bezešvým variantám zůstávají tajemstvím i pod přiléhavými šaty. Většinou se vyrábějí z přírodní bavlny, ale i z antibakteriálního mikrovlákna nebo měkkého bambusu. Stálicí jsou rajcovní krajkové kalhotky. Jestlipak Gussie Moranová tušila, když se rozhodla odhalit ty svoje krajky, že z dámského šatníku už nezmizí?
Jaké druhy preferujete vy? Dáváte přednost odvážnějším střihům, nebo nedáte dopustit na klasické kalhotky?
Napsat komentář